Jak sem poznal toho americkýho troubu (Jasona)

29. června 2015 v 13:26 | Uryuu |  Milý Deníčku
Ryuuken si na mě vzpomněl jeeej! Takové štěstí úplně skáču pět metrů do výšky. Ne kecám. Poslal mi letenku a dopis s rozkazy. Radši ho poslechnu, nebo ho budu poslouchat do konce života a to se vsaďte že mě přežije. Renji mě nechtěl pouštět pryč, říkal že Američanky sou mrchy a Američani pitomci. Což je asi pravda,ale jít sem musel i když sem musel. Nabalil sem se a pak jsem hned zavolal Rikimu aby mě vzal na letiště. S Renjim sem se loučil noc před tím (nemusímsnad říkat jak. Domyslete si.), ale teď sem se s ním bohužel nemohl rozloučit, protože byl v práci. Tak sem se rozloučil alespoň s Rikinou. Mával mi když sem nastupoval, ale já dělal že ho neznám, protože ze sebe dělal blbce první třídy. Letušky se na mě hned spikly, obklíčily mě a chtěli mi hned pomáhat, ale podle mě se ty husy jenom předváděli. Seděl sem u okna samozřejmě jako vždy a vedle mě seděla krásná holka. Zprva sem trošku flirtovali, jenže pak přišel její přítel a já sem radši ustoupil, protože to byl od pohledu idiot a s těmi se hádat nehodlám. Celou cestu sem koukal ven, poslouchal písničky a chatoval. Když sme konečně jsme přistáli, zdálo se to nekonečné a úmorné. Počkal jsem až všichni nedočkaví blázni vstanou, vezmou i své věci a odejdou do přestupové kabiny. Až teprve potom sem vstal a trochu se protáhnl, v tom ke mě přišla jedna z letušek a uculila se na mě."Vše v pořádku pane?" zeptala se mě mile a já jenom zakroutil hlavou v nesouhlas. Dal sem si ruce do kapes a zase si zapnul písničky do sluchátek. Nevím proč, ale měl sem strašnou chuť si zapálit. To bude asitím že sem letěl sám, vždycky když sme přistáli tak si Ryuuken zapálil a já to měl v plicích, asi jsem si na to moc zvykl. Hned co sem vylezl z letadla myslel sm že umřu. Neskutečný horko, jako v pekle. Vsadím se klidně o celé mé jmění že v New Yorku je teď příjeně, zato tady v Los Angeles no hnus. Navíc jsem já idiot měl na sobě dlouhé džíny a černé triko. Logika že, hlavně když sem věděl kam jedu. Hned co sem měl svůj kufr, zavítal sem na záchody, abych se převlékl. Já vím že je to trapný, ale nehodlal sem pojít horken. V jedné z kabinek co tam byli jsem se převlékl do bílého tílka a shortek ke kterýb byli přidělané kšandy, prostě swager. Kdyžsem vycházel, před zrcadlen stál jeden kluk co si myl ruce. Ne že by to byl kde jaký krasavec to v žádném případě, ale i tak málo stačilo abych byl zase rudý jako rajče. Můj mozek nalezl jen jednu možnou strategii: okamžitý ústup, tak sem raději odkráčel. Venku nebylo o mnoho líp než v zadýchaném uzavřeném prostoru. Kdybych se nepřevlékl zemřel bych. Zavolal sem si taxy a když sem měl všechno ok, řekl sem jako pán: "První k pobřeží a potom do středu města, někam kde se dá nakupovat." a zase jsem koukal do mobilu a odepsal jsem Ryuukenovi že se zbláznil, když si myslí že mě zavolá a pak mě nechá 2 hodiny tvrdnout ve městě. No co, aspoň budu moct koupit něco domů Bůh ví jestli na to potom budu mít čas. Odnesl jsem si kufr a s tím samým taxíkem jsem odjel do středu města, tedy do nákupního středu kde byli po obou stranách ulice obchody, at už s oblečením nebo s čímkoliv jiným od kosmetiky až po elektroniku. Musel sem koupit něco domů Renjimu a holkám, aby jim to nebylo potom líto. Plus jsem si musel koupit nějaké kratasy nebo něco podobného protože blo opravdové horko k nevydržení. Když jsem vycházel z posledního obchodu měl jsem téměř všechno. Holkám jsem koupil plyšáky s Hello Kitty a trička s Lady Gaga když ji poslední dobou poslouchají. Renjimu sluneční brýle které sem mocdoufal že budou líbit, řetěz na kalhoty a kožený pásek s pěknou přezkou, jsem sním už tak dlouho a nevím co mu mám koupit měl bych se stydět. Ještě jednou sem zkontroloval mobil abych zjistil kolik je hodin, ale narazil semnebo narazil do mě někdo a já spadl na zadek a mobil byl oddělený od jeho baterie a věci co jsem koupil na zemi. Chytil sem se za hlavu a pokusil se všechno zase schovat aby to nevidělo tolik lidí, ale když sem si chtěl chci vzít jednoho z plyšáků zarazila mě cizí ruka a já se až teď podíval komu patří, zvednul jsem oči a přede mnou byl na kolenou blonďatý a docela hezký kluk s krásnýma světle modrýma očima.
"Promin" řekl a podal mi už scelený mobil.
"To je v pořádku." vzal sem si id od něj plyšáka a rychle ho schoval do tašky on pozvednul jedno obočí a usmál se.
"To není pro mě to je pro moje neteře" vysvětlil sem a odvrátil obličej aby na mě neviděl protože sem červenal.
"Hmm ale ten pásek a řetěz ti slušet nebudou." podal mi je a já je taky sbalil. Vstal a zvedl i mě, oprášil jsem se od prachu a vyal sem i tašky.
"To taky není pro mě." zamítl sem.
"To je dobře." konstatuje. "Ty nejsi odsud vid?" zeptal se mě, když si mě prohlédl.
"Ne já jsem z Japonska." odpověděl sem mu znuděně, copak to není poznat?
"Vážně to bych s tvojí angličtinou neřekl." podivil se.
"Přijel jsem za otcem." vysvětlil sem a chtělsem pokračovat v cestě co nejdál od tohoto trapasu. "Ještě jednou se omlouvám." řekl jsem a šel dál on mě ale chytl za zápěstí a zastavil mě. Otočil sem se a zarženě se na něj podíval.
"Počkej přece...Nechceš třeba kafe?" optal se a poškrábal se nejistě na zátylku.
Proč mě zve nic tak hrozného se nestalo ale pravda je že bych ho potřeboval tak sem jen přikývl a on se usměje. Stejně o nic nejde, budu to brát jako omluvu. Jdu s ním až do jedné kavárny, zpomenu si ale že jsem Renjimu slíbil že kafe pít nebudu tak jsem si raději objednal čaj. Seděl jsem naproti němu a nic jsem neříkal jen jsem sem tam uplil z hrnku.
"Jak se vůbec jmenuješ?" zeptal se po chvíli ticha a upije ze svého kafe.
Nevím jestli mu mám odpovědět o on se také nepředstavil.
"Ty první" přikázal sem mu a položil sem hrnek.
"Jason" usmál se a znovu se napil. "Prozradíš mi i to svoje?" zeptal se stejně.
"Uryuu" odpověděl sem mu a červenání sem schoval za hrnek a napil se.
"Hmm to je docela hezký jméno....Co znamená?" ptal se překvapivě dál.
Zarazím se jak ví že mé jméno něco znamená? "Znamená to deštiví drak." vzal sem propisku co ležela poblíž a na ubrousek který byl pod mým čajem sem napsal své jméno hůlkovým písmem tak i japonským písmem. "Dvě 'u' se u nás v rodině dědí mají je vždy prvorození synové je to znamení draka zbytek mého jména znamená déšť sám nevím proč, ale asi v den kdy jsem se narodil hodně pršelo." zasmál sem se a podal mu ubrousek.
Podívá se na něj zkoumavě a raději ho položí zpátky na stůl. "Pro mě je to španělská vesnice ale tvoje jméno se mi líbí."
"Arigato." zase se červenám to je moje prokletí.
Zasměje se. "Ty se asi často červenáš vid?" zeptá se a zadívá se na mě.
Teď se stydím ještě víc on si toho všiml to je strašný.
"Já za to nemůžu za to můžeš ty." Schovám si za tílko tváře.
"Promin." zasměje se.
"To nepomáhá." stěžuju si a on se mi pořád směje natáhnu se blíž k němu a praštím ho do ramena .
"Dobře, dobře já už jsem ticho." zvedl ruce na znamení že se vzdává.
"Dík" podívám se na již funkční mobil kde mám další správu od Ryuukena. "Musím jít promin." zavolám si číšnici a vyndám si peněženku. Než si stačím vybrat peníze on už dává číšnici do ruky.
"Platím já pozval jsem tě a..kolik máš ještě času?" zeptá se mě a dá si peněženku do kapsy.
"Nevím." neměl bych ho nechávat čekat ale mám ještě 45 minut.
"Pod se mnou prosím chci ti něco ukázat." vytáhne mě od stolu a začne mě za sebou táhnout držíc mě za zápěstí, bez toho aby čekal na mou reakci. Dotáhl mě až do jedné osamělé uličky kde uprostřed byla překrásná kašna.
"No tak co myslíš?" zeptá se mě a0 stoupne si před ni.
"Je to krásné..Jakto že tu nikdo není?" zeptám se a pořádně se rozhlédnu.
"Protože každý sem jde jen kvůli chodníku slávy atd." mávne nad tím rukou.
"Aha" přikývnu a přejdu blíž ke kašně vloží mi do ruky minci, podívám se na ni a je to Americký dolar jak jinak podívám se na něj a on se usměje.
"Přej si něco" Řekne a podívá se na mě. "Zavři oči a hod minci do vody, ale nezapomen si něco přát." vysvětlí a hodí.
"Ted ty." rozkáže a já to udělám přeji si mít v životě aspoň kousek štěstí. Až na to že mi v tu chvíli zazvoní mobil.
"Promin volá mi táta." omluvím se a zvednu to.
"Jak dlouho si mslíš že na tebe hodlám čekat!!"
"Promin já už jdu"
"To bych ti taky radil tak sebu pohni!"
"Jo jdu neboj." otočím se k němu a zamávám mu protože už vážně musím jít. Zamává mi taky a jde už svou cestou.
"Jdi na roh hlavní ulice čeká na tebe odvoz tobě by to trvalo sto let." zaječí mi do ucha a zavěsí. Řidič mě odvezl do bytu, kde jsem se převlékl a ojeli jsme do odlehlé, rozlehlé vily na kraji města, ke které přiléhali zahrada a bazén. Poobědvali jsme s pánem domu a jeho ženou a Ryuuken mě potom pustil do jednoho z pokojů který byl docela velký v prostřed místnosti byla pohovka a před ní krb. Přejdu k pohovce na které seděl Jason. Lekl jsem se ho, co tady ksakru dělal?! Neměl tady sedět jen tak náhodou namyšený americký frajírek s nosánkem nahoru?!
"Ahoj" pozdravil mě.
"A..Ahoj" pokusil sem se pozdravit i já.
"Ten muž se kterým ste večeřeli je můj otec Jack McLautern." vysvětlil mi když viděl můj výraz totálního zmatení.
"Muž který je zde hostem je můj otec Ryuuken Ishida...Trapný co?" podívám se na něj.
"Docela jo ale aspoň se ještě uvidíme ne?" řekl s nadějí že hned se všechno srovná jak naivní Američani vlasně sou. Pořád mi bylo nechutně trapně a je mi jasný že jemu bylo taky.
"Tomu bych moc nevěřil ale jestli chceš tak si můžem volat nebo tak něco." navrhnul sem mu a vyndal si z kapsy mobyl.
"To je super nápad hele!" vyskočil z pohovky a přeběhl ke mě, vzal mi z ruky mobyl a začal mi tam štelovat jeho číslo. "Jak se přidává novej kontakt? Těm klikyhákům nerozumim." vzdal to po chvíly luštění a já si vzal mobyl zpátky a přidal sem si ho pod: Americkýho troubu (Jason). Pro změnu sem nátáhl ruku já aby mi dal svůj mobyl on abych mu tam dal svoje číslo. Dal mi ho do ruky a já mu pod svoje číslo napsal Uryuu když se mu moje jméno tak moc líbí. Vzal si svůj telefon zpátky a přitáhl si mě k sobě, což mě zarazilo.
"Na památku Selfie ne?" řekl na odůvodněnou a vyfotil nás. Od té doby si s ním píšu a volám. Už máme vymyšlený plán že se na mě jednou pojede na tajno podívat až sežene peníze a neprofláka je za blbosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama