Naléhavý útěk

3. května 2015 v 0:40 | Uryuu |  Milý Deníčku
Chce se mi spát a chce se mi usnout na pořád, jsem strašně unavený včerejšek byl hroznýha hodně divný. Ráno bylo jako každé jiné, jediné divné na něm bylo že mě probudil hluk kolem mého pokoje. Bylo něco kolem čtvté ráno a tak sem šel zase spát. Nejspíš to byl táta on vždycky vstával brzy kvůly snídaňi Často to bylo jediné jídlo co za den měl, tak si ho chtěl vždy úžít a najíst se co nejvíc to šlo. Divil sem tomu snad každý den, jak do sebe jeden člověk může sníst tolik. Já bych nesnědl ani setinu z toho ikdybych měl hlad. I když sem byl z toho nečekaného probuzení ospalý, nemohl sem pořádně usnout. Vstal sem a hned sem šel dolů do kuchyně. Nechtělo se mi převlákat ani nic podobného tak sem šel tak jak sem vstal, v pižamu a s bosýma nohama. sešel sem dolů a ke kuchiňské lince sem si přisunul jednu ze židlí bych dosáhl na vrchní poličku. Měl sem tam před tátou schované sušenky. Tyhle mi totiž vždycky sní a já je pak můžu hledat po všech čertech a najdu je v jeho pracovně. Já se ani nedivím proč mi je krade, jsou to ty nejlepší co můžou na trhu být, sou z čokoládového těsta a uvnitř jsou bílé kousky čokolady. Sundám velkou sklenici plnou těhle dobrot a dám ji na linku. Slezu ze židle a vrátím ji na své místo, přejdu k lednici a vyndám kartom kakaového mléka které táta neměl rád (Díky tomu přežilo ráno.). Vezmu si sklenici a sednu si za stůl oproti němu.
"Říká se dobré ráno." pokárá mě aniž by se na mě vůbec podíval, celou dobu co sem tady kouká do mobilu a někomu odepisuje nebo co tam vůbec dělá.
"Dobré ráno." napravím to a vytáhnu si velkou sušenku a ukousnu si co největší kousek.
"No vidíš že to umíš." řekne nepřítomě. "Co máš dneska v plánu?" Pokračuje a ani netuší že si ho nevšímám
"Hmm co?" řeknu když polknu mlíčko.
"Nic prosim tě." odbyl mě a natáhl se k mojí sklenici a vzal mi jednu sušenku, zrádce jeden. Asi půl hodiny sme tam jen seděli a neřekli si ani slovo, jako vždycky ach jo...
"No nic..Musím jít asi za hodinu ti přijde chůva tak to tu nepodpal." řekne mi, vstane vezme si svoje věci odpojí si mobyl z nabíječky a zamíří z kuchyně. Dneska se mi ani nechce chodit za ním tak zůstávám na svém místě a koukám z okna jak prší. Chudák táta musí zase do deště. Za chvilku se taky zvednu a jdu do obýváku, kde vykouknu z okna z které de krásně vidět na příjezdovou cestu a zámávám mu z něj. Dobře vím že mě nevnímá, ale dělám to tak už dlouho, třeba si mě někdy všimne. Sesunu se na pohovku tak abych ležel na zádech a zavřu oči, Za chvilku přijde ta husa tak ať si mě najde. Ani nevím jak, ale podařilo se mi usnout. Bohužel sem se moc neprospal, protože mi někdo zatřásl tak silně ramenem že sem skoro spadl. Hned jak sem otevřel oči chtěl sem té zatracené huse vynadat na tři doby za to co si to právě dovolila. Ale hned jsem svoje slova spolk a vytřeštil oči na toho kdo mě to vlastně budil.
"Koukej vstát a pojď!" křikl na mě táta držící mě za ruku. Kde se tu vzal měl být v práci? A proč mám svtát co se to děje? Koukal sem na něj jako opařený a ani sem se neopovážil pohnout, i když po mě právě tohle chtěl.
"No tak, copak si mi nerozuměl vstávej a deme!" Rozkřikl se a bylo na něm vidět že je nervózní.
"Tati co se stalo!?" vyděsil sem se a konečně jsem vstal. On mi neodpověděl a začal mě táhnout do mého pokoje.
"Na to není čas, rychle obleč se." hrabal se mi v oblečení a hodi po mě bílé tílko. Raději sem hned poslechl a sundal sem ze sebe pižamo a vzal sem si tílko. Přešel ke mě a oblečení co mi vybral dal na postel vedle které sem stal a začal mi navlékat košily, třásli se mu ruce a přeskakoval knoflíčky když mi je zapínal. Pak mi přes mi dal vestičku na které už oba dva knoflíčky zapl správně. Dal mi do ruky kalhoty které sem si měl obléct sám a vrátil se do skříně kde zase něco hledal. Když se ke mě zase vrátil, tak mi dal na hlavu čepici a zakryl mi pod ní vlasy a nasadil mi brýle. Tkaničky na botách které sem si před tím vzal mi zavázal taky on, udělal to rovnou na dva uzly jak se mu třásli ruce.
"Zbal si rychle pár věcí já počkám v autě pospěš si ano?" Řekl už trochu klidněji a oděšel z pokoje a seběhl schody a ztratil se mi z dohledu. Poslechl sem to co mi řekl a do menšího kufru který sem měl pod postelí sem si hodil pár kusů oblečení které bylo na ramínkách už v kompletech a další důležité věci. Zpod polštáře sem vytáhl mamimčimu fotku a dal sem si ji do kapsi, do ruky sem si vzal medvídka a seběhl sem s tím vším dolů do haly kde stál táta vzal mi všechny věci a dal je do auta. Sedl si na místo řidiče a zevnítř mi otevřel dveře.
"Na co čekáš pojď už." vyzval mě a já si sedl vedle něj na místo spoluřidiče kam sem nikdy nesměl. Nastartoval a vyjel z příjezdové cesty. když sme se blížili k dáolnici vedoucí z města byl už o něco klidnější a přestal se pořád ohlížet.
"Podej mi mobil mám ho v přihrádce před tebou." poručil mi. Vyndal sem ho a sundal z něj kryt a rovnou sem ho i zapnul a podal mu ho. Vytočil nějaké číslo a přes telefon vyrazil moji ňinější chůvu která to asi nevzala moc dobře podle jeho protočených očí. Všiml si že odbočil směrem k letišti, jestli chtěl se mnou někam jet nemusel u toho dělat takové caviky. Tohle je zvláštní. Nejel obviklou cestou kterou mají jet všichni, jel zadní cestou které byla jen pro zaměstnance a jel rovnou do prostor kde měli letadla hangáry. Zaparkoval na parkovišti pro ty kteří tam pracují odvedl mě do jednoho hangáru kde bylo moc hezké střední letadlo. Bylo celé modro-bílé a na osasu mělo číslo 12. Chytl mě za ruku když viděl jak mě letadlo zaujalo a nejradši bych šel k němu blíž a prozkoumal ho.
"Aidone! Vylez ty líný prase!" křikl po hale a ozvalo se jenom zastřené "au". Podíval sem sena tátu, ten se jen usmál na muže který právě slezl z křídla letadla a přešel za námi.
"Myslel sem že si vychovanej ty pse." vyčetl mu muž a podrbal se rozespale na zátylku a zívl si. Podíval se dolů na mě a zastavil se jako by stuhl. Lekl sem se a přitiskl se k tátovi. "Jéé co to je za prtě?" sklonil se ke mě do polokleku a naklonil hlavu aby na mě viděl.
"Já sem vychovaný a on taky viď?" podíval se na mě a trochu do mě strčil. Polk sem, pustil tátovu ruku a stoupl sem si proti muži přede mnou.
"Já jsem Uryuu Ishida moc mě těší vás poznat pane." řekl sem rychle a uklonil sem se.
"Páni toje zvořilosti...Já sem Aidon Spiers, ale ty prtě mi říkej strejdo jasný." usmál se a chytl mě za rameno.
"Něco od tebe potřebuji ty prase." řekl směrem k němu táta. Muž si jen hlasitě oddechl a s viditelnou nechutí vstal.
"A s čim přesně, mám tady prtě vzít na projížtku tímhle miláčkem?" ukázal na letadlo za sebou.
"Něco takového, ale nebude to jen takový výhlídkový let, proto bych tu v žádném případě nechodil." zámítl a vytáhl si z kapsi tabatěrku ze které si vyndal cigaretu se zapalovačem a zapálil si.
"Ááá pán ví co chce, ale aby mi to řek to ho ani nenapdne co?" urazil se a dal ruce v kříž.
"V soukromí Aidone." kývne směrem k malé kanceláři a vydal se směrem k ní. Muž šel za ním a já tam jen tak stál a ani se nehnul abych nedostal vynadáno.
"Hej!" houkl na mě a já se za ním otočil. "Jestli chceš tak se tu porozhlídni, ale na nic nesahat." pohrozil mi prstíčkem jako málému dítěti a stratil se v malé kanceláři. Já se moc nerozhlížel a obešel sem celý ten krásný stroj, na letadlo střední velikosti byl docela velký. Mě se letadla vždycky moc líbila, hlavně let. S tátou sme létali hodně často a já si cestu vždy moc užíval. Pořád jsme jezdili první třídou samoždřejmě a já byl vždycky u okýnka ze kterého jsem se koukal na mraky, tátovi to ani trošku nevadilo, alespoň měl možnost mluvit s letuškami přímo z očí do očí. Některé letušky sem pak potkával i u nás doma, ale o tom budu raději mlčet. Nikdy jsem za letu neusnul ať byl sebe delší nebo ať sem byl jakkoli unavený, já jsem nikdy neusl.
"Kam ses poděl prcku, snad mi to ledadlo nechceš vzít." ozval se Aidon když se na mě tak koukal jak si prohlížím jeho skvost. Otočil sem se za nimi a usml sem se.
"Uryuu pojď ke mě." vybýdne mě táta a já k němu přiběhnu. Cestou mi z pod čepice vylezlo pár pramínků, nevšml bych si toho kdyby se ke mě táta nesklonil a nevrátil mi je zpátky pod čepici. Vůbec sem nechápal proč to udělal a proč mi je tam vůbec dával, ale nic sem neříkal.
"Pojď koukneš se i dovnitřku toho letadla." zval mě za ruku a odvedl mě dovnitř toho letadla. Pořád se mu třásly ruce i když už mnohem míň než doma.Na pohled vypadalo že to uvnitř bude stísněné a malé, ale naopak bylo to tak docela velké a pěkné. Nechal mě si vybrat místo a já si sedl k oknu a už sem jen čekal až si sedne vedle nebo oproti mě. Jenže on neudělal ani jedno, místo toho si přede mě klekl a povzdychl si.
"Tentokrát s tebou nepoletím." dal mi ruce na kolena a díval se mi do očí které sem měl jistě plné zmatku.
"Ale proč tatí?" vyhrkl sem rychle a chytl sem ho za ruce. On sebou jen trochu cukl ale pak mě za ně taky vzal.
"Poletíš do Německa za tetičkou Adelayd." usmál se na mě když viděl můj otrávený výraz.
"Ona přeci není moje tetička a vždycky sme za ní jezdili spolu já tam nechci být sám chci být s tebou." protestoval sem a bylo mi do pláče.
"Já vím že tam jezdíme vždy spolu ale tentokrát to musíš zvládnout sám, si už velký kluk a mám pro tebe velký úkol." řekl a pustil mi ruce. Sáhl si pod límec a z krku si sundal nějaký stříbrný řřetízek který sem nikdy předtím neviděl, byl na něm malý stříbrný přívěsek ve tvaru hvězdy.
"Co je to?" zeptal sem se když mi ho podával.
"To není důležité, má to pro mě velkou cenu, mohl bys mi ho pohlídat?" vysvětlil mi a přetáhl mi řetízek přes hlavu a schoval mi ho pod košili. "Nikomu ho neukazuj a měj ho pořád u sebe ano?" podíval se na mě a setřel mi slzy z tváří.
"Já nechci letět bez tebe tatí. Prosím polet se mnou." prosil sem ho ale marně.
"Neboj se nic se ti nestane slibuju tetička už o tobě ví a moc se na tebe těší." nepřestával mě uklidňovat a snažil se mě přesvědčit. "Budeš tam hodný viď? " zeptal se mě a já sem jenom přikývl. Pohladli mě po vlasech a vstal. Rychle sem taky vstal a objal ho aby neodcházel.
"Neboj se Uryuu brzy se zase uvidíme slibuju." znovu mě pohladil po vlasech a zvedl mě aby mě vrátil do sedadla.
"Ale ale co ty krokodýlí slzy?" zeptal se muž který právě přišel i s mým kufrem a medvídkem kterého mi dal do rukou. "Aspoň se taťky zbavíš ne?" usmál se na mě a snažil se mě rozveselit.
"Ale to já nechci." zakroutil sem hlavou a přitiskl sem si medvídka víc k sobě.
"Je to jen na chvilku přijedu si pro tebe na malíček." ukázal mi levý malíček, zapletl sem s jeho maličkem ten svůj a podíval sem se na něj.
"Tak dobře." souhlasil sem na konec a schoval sem se za medvídka.
"Hodný chlapec." pochválil mě a trochu odtáhl medvídka stranou aby na mě viděl. "Ahoj v Berlíně."
"Ahoj v Berlíně." rozloučil sem se s ním a on se otočil k odchodu. "Mám tě rád tatí." řekl sem mu ale on už vyšel ven a neodpověděl mi.
"Ale no tak konec pláče tady mi brečet nesmíš." snažil se mě přimět ke konci mého pláče Aidon. "Jestli chceš tak můžeš být copilot co ty na to?" zeptal se mě a ukázal na pilotskou kabinu za ním. Přikývnu a podívám se z okna jestli neuvidím tátu, bohužel tam už není tak jdu za Aidonem do kabiny. Když sme dorazili do Berlína už na mě čekal jeden z poslů hraběnky Adelayd. Byl sem tam něco přes týden a pořád jsem jen přemýšlel proč se tohle stalo. Nakonec sem se dozvěděl že ten den co sem musel tak naléhavě odletět, nás s tátou někdo hledal. Někdo kdo nám chtěl ublížit. Shinigami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

do jaké koleje by měl Ishi chodit? O.o

Nebelvír
Zmijozel
Havraspár
Mrzimor

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama