Silvestr - část první

6. března 2015 v 20:26 | Uryuu a Renji |  Silvestr

Bylo 30 prosince a zítra je silvestr a všichni se dohodli na tom, že to oslaví všichni společně, aby se nikdo neurazil, že nebyli u nich nebo že šli někam jinam tak se dohodlo, že se to bude slavit v zimním sídle, kde se všichni sejdou.
Venku byla docela zima a už napadl nějaký sníh a stále ještě poletoval, i když Vánoce moc na sněhu nebyli. Zítra budou veliké oslavy a bude blázinec, jako každý rok. Prosinec je kritické období. Vánoce a Nový Rok v jednom měsíci, to znamená hodně se prohnout v peněžence, ale na ten poslední roční měsíc to nevadí. Každý něco na Silvestra přinese a ono se to potom nashromáždí.
Všichni měli za úkol něco přinést, prakticky to bylo něco jako pozvánka. Renji s Ishidou byli v sídle doma, takže pozvánku nepotřebovali, ale kdyby sami nic nenabídli tak by to bylo trošku nevychované a stejně potřebovali na nákup, všechno, co bylo navařeno na Vánoce už se snědlo a v lednici už tak nic moc nebylo.
Dalo se čekat, že budou po většině s sebou táhnout alkohol, bude Nový Rok, na ten se nepije džus a limonáda, na to musí být tvrdý alkohol a musí ho být hodně. Většina lidí se totiž druhý den probudí úplně na mol s extrémní kocovinou a bolestí hlavy a při štěstí v objetí záchodu. Člověk jde nakupovat a nashromáždí tuny alkoholu a jídla a všeho možného a ono to přes jedinou noc všechno zmizí.
"Co ještě koupíme Ren-chan?" zeptal se černovlásek sedící vzadu v nákupním košíku, který se natahoval k nejbližšímu regálu pro pytlík s brambůrky.
"To já nevím." pokrčil rameny a trochu zapřemýšlel. "Brambůrky máme, křupínky máme, všechno možný máme, tebe máme. Netuším, co nám ještě chybí." vrátil k němu pohled a opřel se o košík, aby na něj nemusel koukat z výšky.
"Pusa." šeptl chlapec, naklonil se blíž k Renjimu a políbil ho.
Usmál se a zapojil se do polibku. "A ještě něco nám chybí?" zeptal se, když se od něj odtáhl a pohladil ho něžně po tvářičce. "Přemýšlej, Ishi-chan zapoj hlavičku ať na nic nezapomeneme."
"Cukrátka, my sme zapoměli na cukrátka!" lekl se mladík vrátil se zpátky dozadu otočil se a naklonil přes košík. "Honem Renji cukrátka sou důležitý honem!" nařídil a ukázal směr kudy má starší s košíkem jet.
"No jo, abys měl, co cumlat, viď. Tak se ale drž nebo mi to uklouzne a ty mi vletíš do nějakýho regálu a někdo mi tě vezme." narovnal se tedy a zase roztlačil vozík, aby mohli najít uličku se sladkostmi.
"To není na cumlání to není dudlík Ren-chan to je na mlsání víš." opravil ho a pořádně se chytil za kraj vozíku, aby vážně nespadl to by asi bolelo a on přeci není žádná hračka aby si ho měl někdo kupovat a aby byl v regálu.
"Mě to přijde oboje stejný. Lízátka přece cumláš. Tak ti koupíme dudlík a uvidíme, jakej v tom bude rozdíl až si to dáš do pusy." mírně se vtipem pousmál, ale nenápadně. Zahnul za roh do jiné uličky.
"A koupíš mi žůžovej nebo modrej tatínku?" zeptal se a uculil se na druhého. Naklonil se přes okraj a vzal si dvě lízátka již zmiňovaných barev a ukázal je Renjimu.
"Jestli chceš tak si vem oboje." usmál se a pohladil ho po hlavičce jako malého chlapečka. "Ale musíme toho vzít víc, aby sme tě měli doma čím živit." vybídl ho, aby vzal víc cukrátek, které s sebou chce a naházel je k sobě do košíku.
Zasmál se a bral si, co měl rád a co chtěl. Vozík se za chvilku plnil cukrátky jako byli gumový medvídci, lízátka, žvýkačky, různé sušenky a čokoládky, navigoval Renjiho aby se s vozíkem posouval k cukrovinkám a u regálu, kde byli pocky se zdrželi nejdéle jako skoro vždy se nemohl rozhodnout jaké si má vzít.
"Jéé Renji podívej mají nový můžu si je taky vzít, prosím, takovou krabičku ještě nemám a chci je zkusit." zajásal nad novou krabičkou do jeho sbírky a nad novou příchutí hořkou čokoládou s banánovými spirálkami to musí být moc dobré.
"To víš, že jo, aspoň si doma uděláš zase nějaký zásoby, abys měl doma co ňamat a taky potřebuješ přibrat." naklonil se k němu a polechtal ho na bříšku. "Musíš přibrat vypadáš jak špageta." pozvedl jedno obočí a naklonil hlavu trochu ke straně.
"Já nejsem špageta já sem přeci tvůj chlapeček." mírně se na druhého zamračil, když ho přestal lechtat a dal si tři krabičky pocků na hromádku před sebou k ostatním sladkůstkám.
"Ano, hlavně, že máš vždycky dobrou výmluvu, viď." usmál se a když měli už plný košíš sladkostí a věcí, co byli potřeba, tak tedy znovu roztlačil košík, aby mohli jít k pokladně a zaplatit to.
"Ren-chan! Vytáhni mě prosím." natahoval k druhému ruce, aby mu pomohl vylézt z vozíku, když už měli všechno vyndané a v taškách, aby ho tu náhodou Renji nezapoměl.
"Copak? Ty se bojíš, že by si přepadnul, kdybys lez ven sám?" sklonil se k němu a vzal si ho do náruče, aby ho mohl vytáhnout ven a potom ho zase pustil na zem na nohy. Ještě aby ho tu nechal to by tak chybělo. Ale ne, nenechal, on by si vzpomněl, že tam něco zapoměl a potom by se pro něj vrátil jako na koni.
"Já jen nechci spadnout, jako minule, víš." vysvětlil mu vystoupl si na špičky a dal Renjimu pusu na tvář za to, že ho vytáhl a vzal si od něj jednu tašku.
"Tak to je jiná." přikývl chápavě a dal mu tedy jednu tašku, i když by to klidně vzal sám, to by ještě unesl, ale když mu chtěl pomoct tak mu bránit nebude. "Jen se mi nestrhlej." poznamenal s jemným úsměvem a potom se vydal domů.
"Neboj já to zvládnu." usmál se na něj a vzal ho za ruku, aby mu neutekl. Moc rád ho držel za ruku, když šli spolu a taky už byla skoro noc a bůh ví, jaký tupci můžou být v ulicích.
Propletl s ním prsty ruky, aby měl větší jistotu. Nerad ho pouštěl samotného v noci ven, když už byla tma. Člověk nikdy neví, kdy koho potká a co se může stát, proto, když mohl tak chodil s ním a nebo si pro něj vždycky šel, aby černovláskovi někdo neublížil nebo mu ho někdo nevzal. To by si potom neodpustil. Ale na nákupy je nejlepší chodit večer, protože už tam moc lidí není a tak nejsou žádné fronty a chaos a nemusejí se nikde tlačit a kdesi cosi.
Když se konečně dostali do sídla, uklidili nákup a už stačilo se jen najíst vykoupat a jít spát. "Co si dáš v jídlu?" zeptal se chlapce.
"Nic." odpověděl chlapec a šel do obýváku, kde se posadil na gauč a pustil si pohádky. "Aisu pojď." zavolal na psa ležícího ve svém pelíšku a poklepat na místo vedle sebe.
"Jak to že nic. Musíš se něčeho najíst. Já vím, že máš hlad." podezřívavě se za ním podíval. Bílo černá kolie se zvedla z pelíšku a s vrtěním ocasu si vyskočil nahoru na gauč a lehl si přičemž, si položil hlavu na černovláskův klín a stálím vrtěním ocásku se dožadoval hlazení.
"Ale já vážně nechci Ren-chan." otočil se k němu a roztomile se uculil aby přidal na věrohodnosti pak se vrátil k Aisu a začal ho drbat za oušky hladit ho a mazlit se sním sem tam ho pes olízl, ale to černovlásek hned setřel aby nebyl celý poslintaný od psích pusinek.
"Ale bříško musí mít hlad, když nejíš." trval si na svém. Přešel ke gauči a opřel se o něj rukama. "Já vim, že máš hlad, jenom to nechceš přiznat."
Přesunul se blíž ke staršímu a dal mu velkou pusu, kterou Renji asi moc nečekal. "Najezený." usmál se na něj.
Překvapeně zamrkal a podíval se po něm "Dobře, ale stejně se ještě musíš vykoupat a z toho už se nevyvlíkneš." ujistil ho s u´úsměvem.
"Né já se nechci koupat." zamračil se na něj a zakroutil hlavičkou v nesouhlas. Rychle se sesunul zpátky k psovi a obejmul ho kolem krku "Aisu, zachraň mě on mě chce vykoupat a my se neradi koupeme, viď." řekl psovi a víc se k němu přitiskl.
Polechtal ho, aby pustil psa a pak si ho vzal a hodil přes rameno, přičemž se s ním vydal do koupelny.
"Né pusť mě! Aisu ty zrádce." bránil se mu a sem tam ho praštil trochu do zad, aby ho pustil zpátky na zem.
"Aisu ti nepomůže, teď už seš jenom můj." usmál se vítězně a zavřel do koupelny, aby tam Aisu nemohl, aby bránil chlapce, on by se tam klidně nařítil. "Tak a teď tě vykoupeme." pustil vodu a položil chlapce na zem.
"Kdyby si nezavřel kousnul by tě jako Rikiho." urazil se černovlásek a otočil se k němu zády.
"Ano a právě proto sem zavřel, aby mě taky nehryznul, protože má ostrý zuby a do zadku by to jaksi trochu bolelo. Já tě taky kousnu uvidíme jestli by se ti to líbilo." otočil si ho čelem k sobě, aby na něj viděl a chytl mezi prsty lem jeho trika, aby mu naznačil, že ho chce sundat.
Zvednul ruce aby mu mohl sléct tričko. "Nechci kousnout."
"Jestli nechceš kousnout tak musíš být hodný chlapeček." svlékl mu triko a hodil ho ke koši na prádlo. "Teď kalhoty." vybídl ho.
"Jo počkej." řekl a začal si rozepínat pásek u kalhot sundal ho celý z kalhot a spustil ho na zem. Pak si rozepl i kalhoty a sesoukal je že sebe.
"Moc hodný." usmál se a zkontroloval vodu, jestli není moc horká, aby se nespálil a když usoudil, že je jí tam dostatek tak jí rovnou i vypnul, aby tam zase neplaval jak v bazénu. "Ještě ten zbytek."
"Tak se otoč." řekl mu chytl ho za ramena a otočil ho sám, protože věděl že on sám by se neotočil.
"Ty stydlivko jedna, dávej si pozor, abych tě náhodou neviděl." pronesl ironicky a protočil oči, ale zůstal tedy otočený.
Zasmál se a úplně se svlékl pak vlez do napuštěné vany a z okraje vany si vzal gumovou kachničku, ano je to trapný, ale co, je to legrace když tam je a už je to i něco jako tradice, aby tam byla alespoň u nich doma.
"Umyješ se sám nebo ne?" zeptal se a otočil se k němu, když byl ve vodě schovaný, aby ho náááhodou nemohl vidět, stejně jako už mockrát před tím, že.
"Ne, pomůžeš mi prosím." vykoukl ven a se štěněčíma očíčkama zaprosil.
Pousmál se a klekl si k vaně. "Ty seš tak roztomiloučkej, když chceš, víš o tom?" zeptal se a vzal si houbičku, aby na ní mohl dát trochu sprchového gelu a udělat pěnu.
Přesunul se blíž k němu, obejmul ho kolem krku a dal mu pusu na tvář. "Tatí, pojď ke mě do vody pjosím." poprosil ho a víc se k němu přitiskl.
"A nebude to kachničce vadit?" zeptal se starostlivě a pohladil chlapce po hlavičce.
"Nebude neboj ona já kamarádská." ujistil ho vzal si kachničku a dal s ní Renjimu další pusu na tvář.
"Tak to je dobře, nerad bych dělal kachničce konkurenci." usmál se a podal mu houbičku "Podrž to." pak se odtáhl a zvedl, aby si mohl sundat všechno oblečení a naložit se k černovláskovi do vany.
Zase se sesunul níž, aby nebylo moc nápadné že se po očku kouká.
Vlezl si k němu do teplé vody a vzal si od něj zpátky houbičku. "Děkuju. Poď ke mě blíž a otoč se, Ishi-chan." vybídl ho jemně a naklonil hlavu trochu na stranu.
"Uhm." přikývl a udělal co po něm starší chtěl a vybídl se mu.
Počkal až se mu otočí a trochu si namočil houbičku, aby začala pěnit a jal se chlapci mýt záda. "Umyjeme ti i vlásky?"
"Ano prosím." přikývl a trošku se naklonil, aby to měl druhý jednoduší.
Umyl ho houbičkou a pal si vzal do rukou vodu, aby mu namočil vlásky, když si byl jistý, že jsou dostatečně mokré tak si dal do ruky šampon a začal mu ho vmasírovávat do černých vlásků, aby je mohl umýt. "Pozor, ať ti nenateče do očíček pěna." A potom mu zase vlásky spláchl vodou.
Zaklonil hlavičku, aby mu voda s šampónkem nestekla do očí a nechal vodu smyla všechnu pěnu.
Párkrát vzal ještě vodu do dlaní a pustil mu jí na vlasy, aby se ujistil, že mu tam nezůstane pěna. "Hotovo a zase budeš vonět krásně jako miminko." usmál se a něžně ho na mokré vlásky políbil.
Zasmál se otočil se k němu čelem obejmul ho znovu kolem krku a políbil ho na ústa.
Oplatil mu polibek a taky ho objal. "Moc krásně se směješ." neodpustil si.
"Vždycky je krásné se smát, když mám pro koho." usmál se na něj a hlavu si mu položil na rameno.
"To sis přečet v nějaký knížce nebo si to vymyslel ve vlastní hlavičce? Je to moc hezkej citát." přivinul si ho blíž k sobě a stále ho něžně hladil po zádech a druhou rukou ho objímal.
"V hlavičce." odpověděl mu a nechal se od něho hladit.
"Je to moc hezký, a ještě krásnější když to vyjde z tvojí pusinky." něžně ho políbil na ústa a pak si ho vtáhl do polibku.
Zapojil se do polibku a prsty prohrábl červené prameny Renjiho vlasů a začal si s nimi hrát.
Pousmál se a zavřel oči, aby mohl vnímat ty doteky a dokonalá ústa. Měl ho moc rád, udělal by první poslední, aby s ním mohl být.
Líbilo se mu, když si hrál s jeho vlasy. Vybízel se jeho dotekům a spokojeně zavíral oči a držel si ho u sebe.
Po chvíli polibek rozpojili, aby se mohli nadechnout. Černovlásek si pořád hrál s vlasy staršího, moc rád si s nimi hrál, když mohl. "Můžu ti taky umýt vlásky nebo si to uděláš potom?" zeptal se ho a vzal si jeden pramínek a dal si ho nad horní ret, aby si udělal falešný knírek.
Pobaveně se pousmál a letmo ho líbl na špičku nosánku. "To je na tobě jestli se s nima chceš piplat a nebo se jít obléct a jít do postýlky." pokrčil rameny, ale taky nějak tušil, že tady stejně zůstane tak se k němu otočil zády, aby měl na vlasy lepší přístup.
"Nechci do postýlky." obejmul ho zezadu kolem ramen a přivinul se k němu. "Děkuju." políbil ho na krk a natáhl se pro lahvičku s Renjiho šamponem jiný brát nemohl, protože mu to Renji zakázal tenhle je prý pro jeho vlasy nejlepší, takže vždycky jen tímhle. Nalil si do dlaně a začal mu ho vpíjet do vlasů, aby je mohl pořádně umýt.
Měl zavřené oči, aby mu do nich nenatekla pěna, to by potom štípalo a to nechtěl, sice by to vydržel, ale každý, kdo měl v očích pěnu tak může říct, že to není zrovna dvakrát příjemné. Bylo to i příjemné, když mu myl vlasy někdo jiný, než on sám a tak poslušně držel.
"Už si je můžeš namočit Ren-chan." řekl, když už to měl hotové a Renji měl celé vlasy pořádně namydlené.
"Děkuju. Jestli chceš, tak už můžeš jít se osušit a obléct." odvětil a podvědomě si našel kohoutek a pustil vodu, aby si mohl smýt všechnu pěnu a mydliny z vlasů, aby mu tam potom nezůstaly.
"Už jdu ven." vylezl z vany, vzal si svůj velký modrý ručník a zabalil se do něj.
Smyl si z vlasů všechnu pěnu a vypnul vodu a vanu vypustil. Vyždímal si rukama vlasy, aby je zbavil většiny vody a zbytek mohl vysušit ručníkem, ale to si ještě chvíli v koupelně pobude. Sušení vlasů vždycky trvá dlouho.
Přešel ke skřínce sehnul se a vyndal Renjimu ručník pak se k němu vrátil a podal mu ho.
"Děkuju." usmál se na něj a vzal si od něj ručník, aby si ho mohl ovázat kolem beder. Vysušil si vlasy ručníkem, jak to jen šlo a když byl ručník už více méně mokrý.
Vzal si ještě jeden menší ručník a udělal si turban pak přešel k umyvadlu, kde bylo i velké zrcadlo udělal do něj několik obličejů pak si ze skřínky vedle zrcadla vyndal krém, napatlal si ho na obličej a udělal si takovou klučičí pleťovou masku proti pupínkům, každého to jednou potká a on z toho měl totální hrůzu. Pak se natáhl pro kartáček a pastu a začal si čistit zuby.
Osušil si tělo a oblékl si boxerky, ve kterých chodil spát. Vzal oba dva ručníky a vrátil se, aby je mohl dát přes bílý žebřík, aby tam uschly taky se přesunul k zrcadlu, aby si mohl dosušit vlasy fénem a rozčesat je. Snažil se je vysušit ručníkem, co to šlo, jelikož nemá fén a podobné serepetičky moc rád, ale co nadělal.
Vyčistil si zuby a smyl masku z obličeje pak se vystřídal s Renjim a šel se taky usušit a obléknout. Potom si vyndal svůj vlastní fén a rychle si vyfoukal vlasy jeho na rozdíl od Renjiho bavilo si upravovat vlasy pomocí fénu a taky jeho milované žehličky, kdyby ji neměl nevěděl by co by dělal když si nevyžehlil vlasy tak se mu kroutili a on vypadal jako ovečka a to neměl rád proto si ji dal hned nažhavit, aby pak nemusel čekat.
Dosušil si vlasy fénem, aby byly suché a následně se jal si je rozčesat, aby nedělali neplechu a následě si je sčesal nahoru a svázal černou stužkou, aby drželi, tam kde měli. "Chceš to pak vyžehlit?" zeptal se.
Vypnul fén a uklidil ho. "Radši jo nebo si zase spálím uši." souhlasil a došel pro židličku, aby na něj Renji líp dosáhl když mu bude žehlit vlasy už to jednou zkoušeli, aby oba stáli a nedopadlo to moc dobře, protože místo Ishidy se spálil Renji sice do prstu ale i to moc bolí.
Vzal si žehličku a pár černých pramínků, vzal je mezi čelisti žehličky a opatrně táhl, aby je narovnal, ještě to zopakoval a jal se jít na dalších pár pramínků, aby je mohl narovnat.
Vlasy už měl o dost delší než dřív ale Renji nechtěl, aby si je ostříhal a on taky ne chtěl je mít dlouhé nebo to alespoň zkusit, nikdy je neměl dlouhé jenom jednou je měl delší, ale to do něj ve škole někdo vrazil, tak že spadl na skřínku a řekl mu že je jako ženská a pak ho zmlátil a hned ten den, co se to stalo požádal holky ze třídy, aby ho nějak hezky ostříhali. Ale teď se sám sobě více méně líbí a to je dobře, protože jinak by dělal úplné kraviny jako je třeba přinucování se zvracet nebo všechny jiné hlouposti, které vás napadnou.
Renjimu se taky moc líbil, když měl ty vlásky takhle delší. Byli hezky jemné a voňavé. Aspoň si s nimi taky mohl trochu pohrát, i když nebyli tak dlouhé, jako ty jeho, ale ony dorostou. Za těch pár let se hodně změnil. Už nevypadá tak podvyživeně a vychrtle jako před lety a za to je jedině rád. Nechtěl, aby znovu vypadal tak jako před lety, takhle je mnohem krásnější a roztomilejší. Postupně mu vyžehlil všechny vlásky, aby je měl hezky rovné a vrátil mu žehličku, ať jí vypne a dělá si s ní, co chce, on to neumí. Ještě si vzal hřeben a párkrát černé pramínky pročesal a hotovo.
"Chceš mi udělat culíčky." zeptal se když uklízel žehličku a vyndal taštičku s gumičkami a sponkami, kterou nosil na fotbal, áno připadal si tam jako totální debil s gumičkami a vším možným, ale když hrál nemohl si to vynachválit sice vypadal jako totální debil s vlasy přišpendlenými nahoře na hlavě ale hrálo se mu skvěle a góly dával tak to bylo v pořádku.
"Po stranách jako má Yoshi." vzal si taštičku a vyndal si z ní dvě gumičky. Přešel na stranu a vzal mu pár pramínků, přičemž je svázal gumičkou a to samé udělal i na druhé straně, ale nebral všechny vlasy pár mu jich nechal podél obličeje, tak to vypadalo líp, než kdyby svázal všechny.
"Děkuju." usmál se, dal mu pusu na tvář uklidil taštičku na svoje místo a odešel z koupelny. Hned za dveřmi ho čekal uvítací výbor v podobě Aisu s vrtícím ocáskem popošel kousek dál a sklonil se ke psovi, aby ho mohl pohladit. "Ty psí zrádče, jen počkej já si tě taky brzo vykoupu, abys věděl jaký to je." pošeptal mu vstal a rovnou zamířil na svoje místo na gauč, kde se měl nejlepší výhled na už polovinu pohádky.
"Ty nepůjdeš spát nahoru?" zeptal se a jako na potvoru a tak trochu ze srandy si vlezl před televizi, přesně tak, aby mu zamezil koukat se.
Naklonil se úplně nadoraz až ležel na boku a s nepřítomným pohledem odpověděl "Ne dobrou."
"Váááááážně nééé?" protáhl, přičemž se sám naklonil na tu samou stranu, aby nemohl vidět na televizi a tak krásně mu stál v obraze. Taky určitě znáte ten pocit, když někdo kouká na televizi a vy neodoláte tomu pokušení a stouptene si před ní.
"Uhmmmm." přikývl a chytl ho za horní lem boxerek a přitáhl si ho blíž do polibku.
Vybídl se mu a chvíli s ním proplétal jazyk a hrál si s ním. Potom se odtáhl, aby se mohl nadechnout a odpovědět. "Dobře, jak myslíš tak potom přiď, ne že budeš spát tady. Dobrou." rozloučil se a dal mu ještě pusu na čelo.
"Dobrou lásko a děkuju." taky se sním rozloučil zavolal si Aisu a díval se dál. Sice se měl dokoukat a jít spát nahoru do ložnice za Renjim, ale nestalo se usnul těsně před koncem pohádky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama