Nikdy to nebylo nic....

27. února 2015 v 9:02 | Uryuu |  Milý Deníčku
Na maminku si toho moc nepamatuju a to mě strašně moc mrzí. Vím že byla moc krásná a vypadala jako anděl. Měla moc krásné vlasy a vždy je měla upravené nebo svázané, ikdyž je měla dlouhé, jenom hodně málo kdy je měla rozpuštěné neměla to ráda. Měla ty nejkrásnější oči v galaxii a to mi nikdo nevymluví. Byli plné citů, at už kladných nebo těch ošklivých. Vždycky když mě viděla tak se rozzářily, stejně jako ona. Když se jen malinko usmála tak byl svět mnohem hezčí, hřálo mě u srdíčka když se smála, byl to moc krásný pocit. Jenže když plakala tak secelý svět rozplakal s ní, neměl sem rád když plakala, vždy se to ve mě sevřelo a bylo mi úzko. Ikdyž na to ted jen pomyslím je mi strašně úzko. Ona vždycky říkala že nepláče a nebo když už to nemohla schovat tak říkala že pláče štěstím. Ale ona neplakala štěstím. Vždycky to mělo důvod ale ten mi unikal a to sem to měl přímo před očima. Maminka a tatínek nebyli jako ostatní rodiče oni si spolu napovídali a nedělali obyčejné věci které rodiče dělají, oni spolu skoro vůbec nemluvili a když ano tak k ní tatínek mluvil jako k cizímu člověku kterého poznal včera a on zůstal na večeři. Ptal sem se maminky proč spolu nemluví, ale ona mi vždycky říkala že je to proto že má tatínek plno práce a starostí , ale kvůli tomu přeci nemuseli mít oddělené ložnice bylo to jako by se jí tatínek snažil co nejevíc vyhnout a já nechápal proč. Maminka byla úžasná, hodná a zkrátka dokonalá , nechápal sem proč to tatínek dělá. Bylo mi maminky líto tak sem se ji snažil dělat radost chodil sem za ní a chtěl sem si s ní hrát nebo sem si půjčoval její ruce a hrál si s jejími prsty a taky sem se za ní chodil mazlit aby věděla že ji mám moc rád. Přál sem si aby už nikdy neplakala a byla šťastná a aby se měli zase rádi
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se Vám u mě?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama